A budiž strojek.. díl druhý

Nástup průmyslové revoluce obrazně otevřel stavidla pokroku a inovací. Mezi rokem 1762, kdy nožíř jménem Perett přišel se svým “hoblíkem” a rokem 1902, kdy muž se zvláštním jménem King C. Gilllette požádal o registraci výrobního vzoru svého ostří z tenkého ocelového plechu, mi jen Google našel na patentovém úřadu USA 291 záznamů s klíčovými slovy “shave” a “razor”. Chtít postihnout v tomto textu byť jen větší část by bylo bláhové a především nesmyslné. Pro náš výlet do historie nám postačí zmínit čtyři milníky, bez kterých by dněšní holící strojky vypadaly nejspíš jinak:

• 1762 – Jean Jacques Perett – Le rasoir à rabot
• 1847 – William Henson – The Henson Hoe
• 1880 – Frederick, Otto a Richard Kampfe – The Star Razor
• 1901 – King C. Gillette – Gillette Double Edge Safety Razor

Břitva mistra Perreta

Z hlediska vývoje holících nástrojů bylo zcelá zásadní 19. století. Ale mnoho z historie by se neudálo nebo by šlo jinudy, nebýt toho že Francie 18. století zrodila muže, patřící bez diskuze k velkým duchům tehdejší Evropy.

Jméno Jean Jacques Perret (1730 – 1784) dnes něco řekne málokomu, zvláště mimo Francii. Jeho život a zejména ten profesní, je však svou inspirativností téma na samostatný článek. Tady a teď si však řekneme tolik, že to byl vyhlášený nožíř a mistr v královské disciplíně obrábění kovů, kterou byla výroba lékařských nástrojů. Byl duchem v pravdě renesančním, mistr řemesla práce s ocelí, zároveň však hluboce znalý lidské anatomie a tehdy se rodící chirurgie. Krom toho, že se stal ve svých 23 letech nejmladším představeným cechu nožířů v Paříži, pro Královskou akademii a největší kapacity medicíny té doby vytvořil obrovskou kolekci lékařských nástrojů. Mimo celé řady pojednání a studií o nožířském řemeslu, se celý život soustředil na zdokonalování těch nejběžnějších nástrojů denní potřeby. V roce 1761 si tak “odskočil” uskutečnit revoluci v holení a vytyčit směr, kam se bude vývoj ubírat následující staletí.
Výsledkem byla v první radě slavná “Le rasoir à rabot”, pramáti holící břitvy tak jak ji známe dnes. Při jejím návrhu se Perret nechal inspirovat truhlářským hoblíkem, respektive sklonem a směrem náběhu jeho břitu vůči materiálu. Po mnoha pokusech vyvinul “guard” soudkového tvaru, který přiložením na tvář zajištoval správný úhlel sklonu břitu při jeho kontaktu s vousy. Svou břitvu si nechal Perret patentovat v roce 1762. Následně svůj vynález přestavil Pierrovi-Antoina de La Place, redaktoru novinového plátku Mercure de France. Ve svém dopise jemu svou břitvu popsal jako:

“Vhodnou pro ty, kteří se chtějí naučit holit se sami, ale báli se používání ostří nebo dotyku barberovy ruky.”

---

La Place, nadšen jeho vynálezem, se postaral o propagaci na stránkách Mercure a během krátké doby se “Hoblík od Perreta” stal módní záležitostí ve Francii i okolních zemích. Zájem byl tak masivní, že do půl roku pouze výroba břitev zaměstnávala na takřka 10 dělníků na plný úvazek.

Své zkušenosti a postřehy z vývoje svého nástroje Perret shrnul v knize “La pogonotomie, ou, L’art d’apprendre a se raser soi-meme” (překl. “Pogotonomie aneb umění oholit se”), která poprvé vyšla v roce 1769.

V dalších letech se Perret věnoval svému řemeslu nožíře. Za zmínku stojí jeho další, neméně slavná kniha L’Art Du Coutelier (překl. “Nožířské umění”) z roku 1770, ve které jako první popsal princip a postup výroby damašské oceli. V roce 1779 byl Perret pozván na audienci ke králi Ludvíku XVI., v rámci níž mu prezentoval krom svých nástrojů a břitů též svoji verzi leštěné oceli, dosahující lesku schopného plnit funkci zrdcadla.

Jean Jacques Perret umírá v roce 1884, pět let před vypuknutím Francouzské revoluce.